Po ?vVánocích se už zase dlouhé noci krátil?iy, dne přib?íývalo, a ?než-linežli jsme se nadál?iy, přišlo jaro.  Sní?hch pod paprsky sluníčka rychle ro?zstával a led na potoce se stával vlhkým a šp?yinav?ýím.  Potom i ?popraskal a rozpadlpopraskal, a rozpadl se v menší ?kusy, kterékusi, kterékusi kterékusy které s proudem odcházel?yi do řeky ?SázavisázavySázavy.  Na několika ?krách, kterékrách které ?zbyly, jezdilizbyly jezdilizbyli, jezdilizbyly jezdily kluci od ?břehu, alebřehu ale jízdy na křehkých krách se mohl?iy odvážit jen ti opravdu ?nebojácní kteřínebojácní, kteří se nebál?yi nepříjemného v?iykoupání ve šp?yinavé a ledové vodě.  Odstrkoval?iy se dlouhou ?tyčkou, atyčkou a svou klukovskou neohroženost dával?iy najevo divokým ?pokřikem apokřikem, a ?dupáním, adupáním a poskakováním na malém kousku ledu.  Neodstrašovalo ?je, žeje že každé jaro se jich vždy několik v?iymáchalo až po krk v bahnité vodě.  Vždy znovu a znovu se ?snažily abysnažili abysnažily, abysnažili, aby ostatním klukům a děvčatům ukázal?yi svou neohroženost.  Když odplul?iy poslední ?kry, valilakry valila se potokem už jen kalná voda.